Roman Tonda Petra Tomáš Tomáš Jakub Tereza Jarda

Neděle 28.6. 2009 43km
Zase jsme se po roce konečně domluvili a vyrazili směr Žilina. Budete se divit, ale vyráželi jsme z Prahy. Tonda s Petrou cestou na metro nabrali velkého Tomáše a společně dorazili na místo srazu, kterým byla konečná stanice metra B – Zličín. Tam se k nám přidali Roman s malým Tomášem a sestava byla kompletní. Chlapci si hned zakoupili zahajovací pivečko a po vypití jsme vyrazili přes Sobín, Břve, Litovice, Hájek a Červený Újezd, kde jsme navštívili místní novodobý zámek. Poté jsme pokračovali do Unhoště, kde jsme si dopřáli oběd. Po nastudování další trasy jsme pokračovali přes Kyšice, Valdek, Družec a pak konečně do Žiliny a dále do Lán. Zde po prohlídce zámku zvenku a zázračného skleníku jsme vybrali jedinou hospůdku a dali jsme si večeři. A když se naši Tomáškové vyblbli s propiskou a jejím odlehčením, našli jsme místo k přespání. I přes ustavičný bordel čističky se nám spalo krásně.

Pondělí 29.6. 2009 38km celkem 81km
Po ranním balení jsme vyrazili k hospůdce, aby jsme mohli posnídat. Velký Tomáš dobrovolně došel pro mléko a k němu jsme přikusovali perník a makový koláč. Potom jsme vyrazili do Buchlovic, Kamenné, Žebrovic, kolem rybníka po červené, kde se Tonda seznámil s kořenovým systémem lesa a po narovnání řidítek jsme pokračovali v cestě až do Želechovic a New Bubu (Nové Strašecí), kde jsme měli v plánu poobědvat, což jsme učinili ve výborném bufetu na náměstí. Po marném shánění zahrádky, kde by jsme mohli posedět u píva, jsme nakonec byli nuceni sedět uvnitř, protože v celém městě nebyla jediná otevřená zahrádka. Po dvou pivech jsme se raději rozhodli New Bubu opustit. Vyrazili jsme směr místní rozhledna a cestou necestou polem nepolem jsme nakonec dorazili k cíli. Bylo zavřeno. Po marném telefonátu bylo znovu zavřeno. Po krátkém odpočinku po místních terénech jsme vyrazili přes Rynholec do Stochova, kde jsme konečně našli útulnou hospodu a po značném a dlouhém občerstvení i s hudbou v podání Romana jsme ulehli ke spánku.

Úterý 30.6. 2007 27km celkem 108km
Po snídani u místního krámu jsme se vydali zpět do Rynholce, protože Stochov byl poněkud mimo naši trasu. V Rynholci jsme se poněkud zasekli a studovali jsme mapu. Tonda se nemohl zbavit myšlenky na bývalou koněspřežku. Po zastávce na pivečko jsme se vydali zpět do Lán, cíl naší dnešní cesty byl Křivoklát, kde se k nám měli přidat další dva členi výpravy. Nakonec jsme se i napojili na Tondovu koněspřežku a přes výstavbu nové silnice jsme dorazili do Lán. Tam jsme navštívili hrob T.G.M. a pokračovali směr Křivoklát. S bouřkou v zádech jsme se zastavili na oběd ve vesnici jménem Městečko. Restaurace u Romana nám poskytla přístřeší před bouřkou a 5x smažený sýr zaplnil naše hladové žaludky. Po bouřce jsme konečně urazili poslední 2 km do Křivoklátu, kde se k nám přidali Jakub s Terkou. Po krátké poradě jsme usoudili, že dnes už nikam nepojedeme, protože kopce nám už stačili a zde se o nás krásně postarají. Nakonec se Petra a Terka dočkali i vytoužené sprchy. V pozdní večer Tonda, Tomáš s Romanem rozdělali i přesvšechno mokré oheň. Ty unavenější zalezli do spacáků a usínali při tónech Romanovy krásně znějící kytary.

Středa 1.7. 2009 30km celkem 138km
Kuba nám jel pro snídani… Prý to nebylo tak jednoduché… Po snídani jsme vyrazili z Křivoklátu. Kdyby jsme věděli, co nás čeká, asi by jsme si to rozmysleli. Do Roztok to bylo vcelku po rovině, ale do Karlovy Vsi jsme dorazili totálně vyčerpaní po několikakilometrovém stoupání. U zavřené hospody nám nezbývalo nic jiného než dále stoupat k zámečku Leontýnka. Bohužel byl zrekonstruován pro mentálně postižené, ale nám nalít nechtěli. Konečně při cestě z kopce jsme dorazili do Nového Jáchymova, kde jsme se dočkali nejen zaslouženého oběda. S nacpanými bříšky jsme vyrazili k rybníku jménem Prostřední. Osvěžení krásné, s čistotou to bylo horší, ale aspoň něco. Po vykoupání a krátkém posezení se rozhodlo, že budeme pokračovat v cestě. Načež při výjezdu na silnici se Tonda s pokřikem „Holky bacha!“ opět seznámil se zemí. Po lesní cestě, docela i po vrstevnici jsme dorazili do Kublova. Po občerstvení v místní hospůdce, Tonda, Petra, Kuba a Terka se rozhodli, že vyrazí bez kol na místní zříceninu hradu Kublov. Po vyšplhání kopce jsme viděli vyhlídku Bílou skálu, sochu jakéhosi boha, ale po hradu ani památka. Cestou nahoru nám nad hlavami hezky hřmělo a při návratu se spustil lehký déšť, no lehký, masírovali nás kroupy a měli jsme průtokové boty. Když jsme se vrátili všichni se nám smáli, ale nám bylo fajn. Po převlečení a zasloužené vydatné večeři získal Tonda důležitou informaci, že je zde fotbalové hřiště a tak bylo nad míru jasné, kde dnes budeme nocovat.

Čtvrtek 2.7. 2009 29km celkem 167km
Z časného rána, Roman vypuzen ze stanu, zajistil snídani. Po sbalení veškerých věcí i mokrých jsme vyrazili do Březové a dále na Točník, kde jsme opět začali stoupat. Po vyšplhání na hrad jsme absolvovali prohlídku bez průvodce, ale papír a plánek nás provedli dokonale. Dále jsme pokračovali do Hředle, kde jsme si dopřáli malou zastávku jen na pivko, protože nevařili. Následovali Zdice, kde jsme chtěli konečně poobědvat. Hned první hospůdka nás nalákala, ale bohužel slečna vrchní byla proti. Popojeli jsme 300 m, kde nás uvítali s radostí. Hotovky a pár pivek zahnali veškerý smutek. Cukrárna to jen potvrdila. Dále přes Levín do Popovic u Berouna, kde jsme měli v plánu se vykoupat, ale koupaliště bylo zavřené. Nakonec jsme se usídlili v hospůdce, která nás schovala před bouřkou. A odtud už jsme jen provedli přesun na místní dětské hřiště, kde jsme rozbalili ležení a někteří úpěnlivě přečkali do rána.

Pátek 3.7. 2009 ??km celkem ???km
Pro snídani se tentokrát vydal Tonda a cestou měl nelehký úkol najít i lékarnu. Zakoupil nejen mléko, rohlíky, máslo a marmeládu, ale i živočišné uhlí pro Kubu, který celou noc hrdě zvracel. Dal si jen dva nakládané hermelíny, no…ale chutnaly. Během ranního balení se Tomáš, Kuba a Terka rozhodli nás opustit a objednali si odvoz. Velký Tomáš se rozhodl je následovat a vydal se sám na kole do Prahy. Nakonec jsme tedy zbyli jen Petra, Tonda a Roman. Rozjeli jsme se směr do Berouna a aby to nebylo tak jednoduché, vzali jsme to přes rozhlednu Děd. „Kdybych věděla, co mě čeká, normálně bych stávkovala.“ prohlásila Petra. Po 2 km cestou necestou a neuvěřitelných přibližně 270 metrů převýšení bez vody a za 30 stupňového vedra jsme konečně dorazili na vytoužený vrchol!!! Po vystoupání točitých schodů na vrchol kamenné rozhledny jsme viděli pouze špičky stromů, které jí přerostli. Cestou z rozhledny jsme kupodivu klesali do města Beroun, kde nás již po několikerém telefonním rozhovoru očekával Jarda. Setkání jsme zpříjemnili pivem a pizzou. Jako vždy z hospody jsme jeli do kopce směr zřícenina Tetín, kde byl krásný výhled na údolí s protékající Berounkou. Do kterého jsme po prohlídce sjeli krásnými serpentýnami. Při příjezdu ke staženým závorám místní železniční trati zastiženi lehkou přeháňkou jsme se lehce navlhlí schovali ve vyhlášeném hotýlku U Berounky. Teplá polívčička a pivínko nám pozvedlo už tak dobrou náladu. Po přeháňce a zaplacení útraty jsme frčeli na Karlštejnské nádraží, kde jsme zdolali každý z přítomných tři velké kofoly. Dále jsme vystoupali do vesnice Rovina do Jardova srubu. Večeře a muzika v místní hospůdce završila krásně prožitý den.

Sobota 4.7. 2009 ??km celkem 203km
Ráno jsme měli snídani skoro až do stanu a po zabalení jsme poděkovali za nocleh a vyrazili směr Praha. Jarda se od nás odpojil již po pár metrech a stoupal směr Mořina. Silná trojka letošního čundru Tonda, Petra a Roman sjela k řece Berounce a přes Černošice jsme uháněli směr Zbraslav, pořád podél vody. Samá rovina a tak cesta ubíhala. V 11:00 hodin jsme se u Modřanského kina po poslední fotografii rozloučili a každý vyrazil svou cestou k domovu.

Tak prý zase za rok…