Tonda Tomáš Roman Jarda Tomáš
Sobota 21.6. 2008 28km
8:30 setkání na Hlavním nádraží, všichni, opakuji všichni tedy i oba Dušíci dorazili včas a tak v 9:11 vyrážíme k vlaku, který má na starosti přepravu kol. Vše je ale dosti zmatené a tak cestujeme místo v přeplněném kupé v nákladním prostoru spolu s kolama. Jarda nás oslnil Hruškovicí a plechovým Gambrinusem. Pak ještě miminkem (0,3 l) a tak jsme v Táboře natotata. Opět Jarda, dnešní den je pod jeho taktovkou, vede výpravu asi 7 km k Lužnici pod Tábor na oběd do restaurace Harachovka. Odpočíváme a ochutnáváme Svijany – jsou nám dobře známé a s bramborovou polévkou si libujeme. Po siestě se vydáváme proti proudu Lužnice do Sezimova Ústí, nad jezem se koupeme, je vedro a tak se chladíme. Po koupačce se odpojujeme od řeky, na předměstí večeříme se Starobrnem a dále vyrážíme na východ. Krátká epizoda s protijedoucím cyklistou, který exhiboval a hodil držku přes řidítka, Roman zase přetrhl řetěz, aby nemusel šlapat, ale Tonda to opět opravil a tak se dostáváme přes Kozí Hrádek do Turovce. V restauraci sledujeme fotbal, Holanďané prohráli s Rusi a pak nocujeme na zahradě místního úřadu, tedy jak kdo.
Neděle 22.6. 2008 62km celkem 90km
Jarda prudí od sedmi hodin ráno, vaří kávu a dělá provokativní kolečka, hlučí, aby už se jelo. Startujeme v 9:00 směrem na Hrad Choustník. Prohlídka zříceniny proběhla po vydrápání do výšky 689 m/nad mořem. Dále pokračujeme nahoru, dolů a stále dokola až ve 13:00 obědváme v Kamenici nad Lipou. Vedro jako kráva a tak vyčkáváme ve stínu pergoly na příhodnější dobu. Po obědě Jarda usnul, protože od jeho jitra už bylo dlouho a taky byl velmi unaven, ale Tomáš zařídil aby to nebylo na dlouho. V pozdních hodinách jsme vyrazili dále k lomu Antonka, kde proběhla druhá část po vnitřním osvěžení a to osvěžení vnější. Cesta pokračovala do Horní Cerekve, kde ve večerních hodinách došlo k přivítání Dr. Mengeleho (Michala) a následnému rozloučení s ním i s Tomášem. My ostatní jsme zajeli k místnímu lomu, kde jsme přenocovali.
Pondělí 23.6. 2008 40km celkem 130km
Ráno nás probudila přicházející bouřka a samozřejmě Jarda. Zůstalo zde pouze nesilnější jádro. Při klasické snídani na náměstí jsme plánovali kam vyrazíme. Protože je ponděli, tak jsme vyloučili veškeré kulturní památky a zbyla nám pouze rozhledna na Křemešníku. Cesta probíhala alejemi po krásných cestách. Samozřejmě, že po záměru přišla i nemalá zábližka, ale svého cíle jsme dosáhli. Dvacet metrů pod rozhlednou malé osvěžení vynikajícím pivkem Poutník z pivovaru Pelhřimov. Při vystoupání k vlastní rozhledně byla bohužel uzavřena (asi také kulturní památka). Při návratu nás potkala bouřka, ale byla tak krátká, že ani neosvěžila. U lomu v Horní Cerekvi jsme uvařili polévku a vepřovku s chlebem a už za vydatné pomoci Tomáše bezezbytku zkonzumovali. Spánek pod přístřeškem místních potápěčů.
Úterý 24.6. 2008 ??km celkem ???km
Jarda nezklamal, ale malinko to napravil nákupem snídaně. Sbalení věcí a lenošením u vody i s konzumováním číháme na Romana s Tomášem. S Poustevníkem u úst jsme se konečně dočkali Romana i Tomáše. Dojeli přímo včas, protože od 13:00 do 14:00 hodin začala stávka. A hned v úplné sestavě vyrážíme směr Batekov – Růžená – Roštejn, bez oběda a že na hradě dáme párek, ale bohužel už ve dvě došly a tak se chystáme na větší večeři. Slabší nátury si dají tatranku. Po prohlídce ujíždíme na večeři do Řásné. Bohužel Tomáš, Roman a Tom si dali výbornou večeři, která byla chutně pálivá, ale silně přesolená. Hrdina byl pouze Tomáš, který vše snědl. Inu hlad dělá divy. Poté jsme razili cestu směrem Telč, kde po prohlídce krásného náměstí usedáme od hospůdky, ve které chtěl konečně dovečeřet Tomáš s Romanem. Bohužel vrchní byl dosti divný, takže po natočených pivech odcházíme do jiné hospody – penzionu, kde se konečně večeře vydařila dovést do krásného konce. Na spaní jsme si vybrali krásné místo za Telčí, plné nenažraných komárů, takže všichni rychle zaléháme do spacáků a za hudebního doprovodu telefonem od Tomáše, slastně usínáme. Hudební produkce, byla občas přerušena majitelkou Renaultu combi.
Středa 25.6. 2008 ??km celkem ???km
Ráno nás probouzí do nového dne sluníčko a vypadá to, že bude zase pěkná smažka. Perličkou po ránu bylo snad jen Romanova sháňka po foťáku. Jelikož bylo už vše sbaleno a Tomášovo tvrzení, že ve stanu nic nezbylo, začalo malé hledání po místech, kde jsme spali. Poté došlo na rozbalení stanu a ejhle foťák se našel. Když už bylo opět vše sbaleno a na kole, začal se Roman shánět po světle na kolo, kde byly baterky do foťáku. Po Tomášově údivném obličeji došlo opět na rozbalení stanu. No světlo tam také bylo?. Konečně jsme mohli vyrazit směrem na Český Rudolec s prohlídkou Malé Hluboké. Tomáš chtěl stihnout alespoň prohlídku venkovní (neboť musel odjet do Prahy – práce???!!!) což se mu podařilo. Nic jiného na té rujně nebylo stejně vidět. Po vydařeném občerstvení jsme šlapali směrem rybník Osika (Tomáš směr Praha) u Nové Bystřice. Těšili jsme se na koupel, jídlo a hlavně nějaké pivko. Pivko bylo výborné, jídlo o něco horší a opět divnej vrchní. Snad máme prokletý dny. Roman konečně vzal do ruky sladké dřevo, ale ač hrál jak mohl nejlépe, nikdo se se zpěvem nepřidal. Na spaní jsme našli krásné místečko v lese, asi 200 m za závorem kempu. Přeci nebudeme platit. (prachy jsou na pitný režim, který v takovém horku je důležitý!!!)
Čtvrtek 26.6. 2008 ??km celkem ???km
Ráno opět probuzení kolem sedmé. Slunce, močák a Jarda si nedají poručit. Snad jen Roman vypadá trochu víc unaveně, než ostatní. Pozvolna zněho vylézá, že se vrátil večer do kiosku na své oblíbené brambory (1dcl rumu + cola). Trestal se tak za „blbé“ řeči, které měl na Toma (vyčetl mu dvě piva navíc), které zněho nedělali již člověka, ale malé prasátko. Přesouváme se na nádraží Albeř a úzkokolejní mašinkou jsme se dokodrcali až do Jindřichova Hradce. V obchodu s potravinami proběhla klasická snídaně. Poté následuje prohlídka zámku trasy A (ještě máme k dispozici při další návštěvě trasy B,C,D). Žízeň je převeliká a proto na cestě v uličkách narážíme na pension, kde se rozjíždí kofolová smršť a nějaké jídlo. Kofola z důvodu smutku nad Tomášovou dosavadní neúčastí. Po obědě vyrážíme za krásného počasí směr zámek Červená Lhota. Zde jsme provedli zevrubnou prohlídku zvenčí, zajistili nocleh a jali se povečeřet polévku a klobásu v místním bufetu. Samozřejmě bylo i nějaké pivko, ale v 18:00 hodin nás paní vyprovodila. Co s načatým večerem? Přes protesty Jardy vyrážíme do Deštné. Zaprvé tam mají dvě normální hospody a zadruhé je tam provaznické museum. Takže hospoda a fotbal + nějaké pochutiny. Tonda zajistil spánek na místním hřišti, neboť při prohlídce zjistil, že je tam tábor skautů. Po fotbale a několika pivech bylo vše ale jinak. Stavby stanů na dvoře u hospody a hurá alespoň ještě na jedno. Škoda, že Jardovi zase nechutnalo.
Pátek 27.6. 2008 ??km celkem ???km
Jarda je už od rána jako na trní, všichni jen tuší co se bude dít, ale Jarda je neustále tajemný. Všichni balíme a přesouváme se do zahrádky na snídani, mléko a rohlíky s máslem a s marmeládou. Po přesunutí asi 200 m do provaznického muzea a asi nepozoruhodnější a nejerudovanější výklad o práci a životě provazníků. Už žádný ustřihni toho víc, taková práce, kdo neslyšel ani neuvěří, jakou práci takový provázek a výrobky z něho dají. Přejíždíme do Červené Lhoty a jdeme na prohlídku zámku. Po asi hodinové prohlídce interiéru jsme porovnali dvě verze proč je Červená Lhota červená. Jednu jsme se dozvěděli v provaznictví a druhou právě na zámku. Obě mají něco málo společného a to je krev na fasádě zámku, ostatní je naprosto rozdílné. A tak si to přeberem po svém a je to. Za stále krásného počasí pokračujeme směr Tábor. Jarda neustále pospíchá. Hospody zavřené a oběd v nedohlednu. V Tučapech je divná hospoda. U silnice cedule – hotovky, minutky, ale skutečnost je jiná. Pingl se jde zeptat a říká: „K jídlu nic není, kuchař a majitel přijedou až v šest“ a pokračuje (podotýkám bylo tak něco málo po druhé hodině) „Když si dvě hoďky počkáte, tak oni přijedou.“ Tonda opravuje uvolněný pedál (šlapku) a bez piva nás Jarda žene dál. Přes držkování Jardy odbočujeme na rozhlednu ve vesnici Krátošice na Čermákův Vrch. Při nádherné vyhlídce je vidět i hrad Choustník vzdálený necelých 6 km na kterém jsme se byli podívat na začátku našeho putování. Dále jedeme přes Košice až do Plané nad Lužnicí, kde konečně nacházíme hostinec s jídlem. V Jardově časové tísni jedeme podél Lužnice do Sezimova Ústí a pro rychlost volíme turistickou značku. Na začátku dobré, ale cesta se začala poněkud zužovat a i stromy jsme přenášeli a podle množství kopřiv nebude mít Tonda určitě žádné revma v rukou. V Sezimově Ústí domlouváme další cestu do Tábora na začátek našeho putování na Hrachovku. Jarda nás tlačí do města a Tonda mu oponuje. „Musíme jet sem.“ „My nemusíme.“ „No tak já musím.“ „Ne, ty nemusíš, ty chceš.“ Na rozcestí se loučíme a Jarda ujíždí směr odvoz domů. Tonda, Roman a Tomášek pokračují po červené turistické, kurňa takový kopec, jedno kolo dva lidé a vytlačit, ještě že je tak krátký. Vyšlapeme na vršky okolo Tábora a s krásným výhledem na město jedeme až do Táborana vlakové nádraží, kde kupujeme lístky na zítřejší vlak. Okolo půl sedmé večer vyrážíme na místo, kde jsme začali naše putování a hurá do bufetu. Ale vedle na louce stojí stan a tak se přidáváme a poprvé za světla a ještě před večeří je stavíme stany také. Tonda se koupe a potom jdeme posedět na pivko a nějakou tu dobrotu na chuť.
Sobota 28.6. 2008 ??km celkem ???km
Vstáváme a odjíždíme do města na snídani – klasika. Po snídani vyrážíme na Táborské náměstí a postupně navštěvujeme Táborskou věž s krásným výhledem a také podzemí kde bohužel výhled chyběl, ale o to víc to bylo tajemné a zajímavé. Po těchto kulturních zážitcích se zastavujeme před podiem u stánku s jednoduchým označením „BERNARD“ a spojujeme hudební s chuťovými požitky. Bylo tam krásně ;o) opravdu moc krásně, ale v půl páté se s velikou nechutí zvedáme a jedeme na vlakové nádraží a odjíždíme směr domov.
ještě malinký dodatek: Tonda jako jediný ujel 286km
...zase za rok?