Roman Tomáš Jarda Tonda Tomáš Cit

Sobota 30.6. 2007 29,5km
Jsa vysazeni v Hartmanicích po vydatném obědě a první ochutnávce, nakouknouc do mapy, vyrážíme z kopce dolů v dobré víře, že to je ten náš správný směr. Po několika kilometrech klesání nám dochází, že náš směr to opravdu není. Opět vyndaváme mapu a plánujeme náhradní trasu. Tady to vezmeme vlevo přes Jiřičnou a Vlastějov, počítáme siločáry (vrstevnice) a docházíme k závěru, že těch pár desítek metrů převíšení, vzhledem k naší fyzické kondici, v pohodě zvládnem. Ještě ve Vlastějově, naplněni optimizmem u rybníka s čínskou kachnou, naposledy ověřujeme, že to je ta správná cesta. Přímo přes vrchol kopce, kde jasně usuzujeme, že právě tady musíme vpravo, směřujeme tak abychom uzavřeli kruh a skončili opět u rybníčku s čínskou kachnou. Jardovo: "Hele kluci, tady jsme už byli" působí jako studená sprcha a zároveň mačeta do žeber. Vrháme na sebe nevěřící pohledy a postupně se smiřujeme s pravdou, že jsme se plahočili 2 hodiny, abychom skončili na úplně stejném místě. Po ošetření infarktů opět vyndaváme mapu a teď už vybíráme tu jedinou správnou cestu. Lukáše s Nikolou potkáváme v Mochově, pak už farmářskou stezkou míříme do hospody v Nové Hůrce, kterou si pamatujeme z dřívější výpravy. Tady se najíme, tady se i vyspíme. Absolvovali jsme 29,5 km místo 12 km, jeli jsme horskými stezkami místo po téměř rovné silnici. A je nám dobře.

Neděle 1.7. 2007 13,5km celkem 43km
Ráno probuzení místními, hnusnými, repelent milujícími muškami. K snídani vajíčka a párečky. Vyrážíme k jezeru Laka. Je pěkné, nikoli nejkrásnější. Pokračujeme šumavskými hvozdy poněkud pocuchanými "Kirilem". Po stoupání následuje klesání až do Prášil. Tady jsme už taky kdysi byli. Vegetíme, vegetíme, vegetíme v březovém háječku přímo na návsi. Večer jsme postavili stany tamtéž a v hospůdce pokračujeme v odpočinku. Zítra nás čeká Poledník.

Pondělí 2.7. 2007 17km celkem 60km
"Chčije a chčije", chce se říci dle známého českého filmu. Prší celou noc i ráno. Místo včasného vstávání čekáme až přestane pršet. Snídaně v bufetu přešla zvolna ve svačinu. Po dešti balíme stany, posilňujeme se bramboračkou, pak ještě medovníkem a protože se nám zdá, že snad už nebude pršet (přání je opět otcem myšlenky), vyrážíme. Už po pár kilometrech začíná mrholit a nakonec nám nezbývá, než se schovat pod stříškou rozcestníku těsně pod nádherným - překrásným Prášilským jezerem. Nadáváme na počasí a přitom se kocháme opravdu nejhezčím šumavským jezerem. S párem brněnských turistů dopíjíme schovaní pod stříškou Jardův kartáček na zuby zn. Jasoň, Citovi vymýšlíme bezva pláštěnku. Po dešti rozhodujeme, že Poledník necháme na příště a sjíždíme nejkratší cestou do Srní. Po cestě krásně prosycháme, abychom pár kilometrů před Srním opět namokli. V hospodě bůček, krkovička, kuřecí steak a jehněčí - vše na grilu. Nic nám nechybí. Přemýšlíme o noclehu - na louce u hasičů, na náměstí, v čekárně - nakonec vyhrál přesun pár kilometrů do Antýglu. Projíždíme zatáčkou pojmenovanou NIKOLA, držíme pár vteřin pietního ticha, stavíme stany v kempu a po pár pivech dochází i na čaj s rumem. Málem jsme zapomněli na večeři, Tonda nás obdařil svými "Fishburgry". Usínáme s myšlenkou na další pěkný den, který máme za sebou, i před sebou.

Úterý 3.7. 2007 44km celkem 104km
Jarda vstává zese ve čtyři hodiny, aby ve 14 po obědě mohl usnout s hlavou na stole. Mezitím, až na hrdinského Tondu, shazujeme bágly. K Tondovi odkládáme svoje drobnosti na cestu. Nalehko pak stoupáme k Trojjezerní slati, po vrstevnicích jedeme jako dráhy a pak už jen samé klesání - postupně Vchynicko-tetovský kanál, bývalá Hauswická kaple, Mosau - vtok do zadržovací nádrže pro elektrárnu Vydra, dále zadržovací nádrž, vodní zámek - regulační stanice. Nádherné vyhlídky, krásný den. Lesní jahody, borůvky - všeho dostatek. Zastavujeme se na oběd v Srní a sjíždíme do údolí řeky Vydry k elektrárně v Čeňkově Pile. Přijeli jsme těsně před zahájením exkurze. Při videoprojekci někteří jedinci po krásném dni neudrželi oči, při výkladu už to nešlo. Byl zajímavý a poučný. Co teď? Dáme jedno a vystoupáme podél Vydry přes Turnerovu chatu. Z jednoho byly čtyři, aby to nebylo tak jednoduché a při stoupání zase začalo pršet. Chcalo až do rána.

Středa 4.7. 2007 45km celkem 149km
Balíme za vlhka a jedeme-vedeme proti Hamerskému potoku do Horské Kvildy. Trochu fouká, lehce mrzne. Po pláních sjíždíme na Jezerní slať. Po prohlídce opět zdržení pod stromy - prší. Po rozjasnění jedeme do Kvildy. Jarda konečně dostal vysněnou svíčkovou se šesti, ostatní dle svého výběru. Teploměr na zdi ukazuje 8°C, po obědě 7°C. Tonda navštěvuje lékárnu - nějak mu nebere - kupuje sodu a vše je vpořádku. Z Kvildy stoupáme k prameni Vltavy, přes Bučinu a Furík, jedno občerstvovací na Knížecí pláni a jedeme dolů a dolů kolem Žďárského jezírka do Strážného. Po zelené přes Hliniště na Soumarský most. Doháníme občerstvení za celý den.

Čtvrtek 5.7. 2007 2,76km celkem 152km
Balíme a jedeme po turistické do obce Dobré. Kdo tu cestu vybral? Ten se už nepřizná. Po pás ve vysoké trávě, po kotníky v kalužích, a prší. V Dobré se zastavujeme, abychom se trochu dali dohromady. Zelňačka, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, káva, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, klobása, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, zelňačka, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, 16:30, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo. Snad jen citace pana Němečka (majitele) při placení: "Ježíši, vy jste vypili půl sudu".

Pátek 6.7. 2007 28km celkem 180km + 15km do Modřan
Vstáváme a - to je ale náhoda - přímo vedle nás hospoda, to není špatný, zajdem na snídani. Cestou přes anglický trávník Roman našel spoustu užitečných drobností: brýle, baterii a dokonce i cyklocomputer. Dali jsme si vajíčka a poslední sbohem. Vítr fouká jak na jachtařských závodech a mží. Váháme, váháme, jak to dneska uděláme. Roman dokonce přetrhl řetěz, aby dnes nemusel šlapat, Tonda nám ale kazí radost a zase to opravil. Takže jedeme do Nové Pece. Podél trati, podél vody po šumavské magistrále. Krátká zastávka v Černém Kříži na polévku, potom v Peci na známých místech. V 16:50 nastupujeme do přímého vlaku na Prahu. V Táboře máváme Jardovi, který nás předčasně opouští. Ve vršovicích nasedáme ve 21:30 na kola a podél Vltavy (zase) uháníme do Modřan. U kina stíháme čtyřikrát alofoK a pak už jen: "Čau, bylo to príma, zase to vyšlo, těšíme se na příště.