zde původní Pozvánka na akci Lednice 2006

Tonda Petra Jarda Lucka Roman Tomáš Michal Tomáš Tomáš Cit

Sobota 1.7. 2006 36km
Po menším zdržení způsobeném tentokráte ne Dušíkama, Jardovým přejmenováním Michala na Miloše (už se opravdu dlouho neviděli), a po krátké konzultaci na téma: "Máme opravdu jet do oblasti čerstvě rozvodněné Dyje", vyrážíme auty do Znojma. Po bezproblémovém přesunu, za stálého vymýšlení kam pojedeme, až zjistíme, že podyjí je skutečně neschůdné - nesjízdné, parkujeme ve Znojmě před nádražím. U nádraží sucho (aby taky ne, když je na kopci) a tak tedy nakládáme brašny na kola a vyrážíme. Trochu kličkujeme znojemskými uličkami abychom se nakonec trefili do naší plánované trasy a už se poohlížíme, kde poobědváme. Dobšice, malá víska na předměstí Znojma nás obdařila hodnou paní hostinskou, která vyčarovala první čundrový oběd a zajistila (sice Hostanem) důstojné oficiální zahájení našeho letošního týdenního putování za krásami naší vlasti a šikovností českých pivovarníků - těm znojemským bychom ruce měli přelámat. S plnými žaludky směřujeme po trase Načeratice, Vrbovec, Dyjákovičky a příhraniční stezkou, včetně Tomášových zábližek (samozřejmě nechtěných, avšak velice oblíbených - vždyť do někoho se rýt musí), do Jaroslavic. Na náměstí dáváme večeři z vlastních zásob a pivo z místní hospůdky. Mezi jednotlivými zápasy fotbalového mistrovství světa (bohužel už bez našich hráčů) stavíme stany na nádvoří místního zámečku (tedy spíš toho, co z něho pro příští generace zemědělci, vojáci a kdovíkdo ho ještě v posledních 50 letech využíval, zanechali). Po fotbalech první letošní spánek ve stanech.

Neděle 2.7. 2006 38,5km celkem 74,5km
Ráno klasická snídaně (rohlík, máslo, marmeláda, mléko), pro kterou zajel Jarda do místního obchodu. Sedáme na kola a cestou kolem místního rybníku a dalších rybníčků doplňujeme k mléku třešně, aby si i naše trávící trakty uvědomily, že tento týden je ten, na který se celý rok těšily. Podařilo se nám najít aquadukt avizovaný mapou u obce Hevlín - jedná se o nijak krásnou stavbu na melioračním kanálu. Prošli jsme se chladnou vodou a samozřejmě pořídili fotodokumentaci. V Hevlíně jsme poobědvali v restauraci s lahvovým pivem a v sousední pivnici se snažíme zvyknout si na Hostan, čož se nám opravdu nemůže podařit. Dodržujeme polední siestu, kdo by se v tom parném dni někam hnal. Odpoledne už míříme hraničářskou cestou směr Mikulov. Nedaleko obce Jevišovka nás však zastavuje rozvodněná Dyje. Když se z vody vynořil proti nám na kole jedoucí domorodec, usuzujeme, že tudy pro nás cesta skutečně nevede. Necháváme se tedy vyvést mezi polnostmi obcemi Hrušovany do Drnholce, kde si konečně spravujeme chuť Bernardem. Miloš je stále s námi i když ho Michal celý den zapíral, po pár Bernardech se opět zjevil v celé kráse k radosti nás všech. Sranda musí být i kdyby se měl (nedej Bůh) celý týden pít Hostan. Romanův Tomáš vypral trenky v kofole při hře "záchod" v dřevěném provedení. Poučení - když padá komín, nic mu nesmí stát v cestě. Večeříme polévku a rybičky (nikoli z Dyje, ale z plechovky), přejíždíme Dyji, nacházíme suchou louku a za asistence komárů (pomáhá jako prevence repelent a tam, kde selhal repelent Michalova - díky za ni - čpavková tužka) stavíme stany a uleháme. Michal ještě stále trpělivě zkouší svůj bivakovací spacák. Jenže ve spacáku je příliš horko a když se rozepne nezvládá to ani repelent a tužka by za chvíli dopsala.

Pondělí 3.7. 2006 50km celkem 124,5km
Sluníčko stále svítí na plný výkon a vyhání nás ze stanu. Teda skoro všechny, koho nevyhnalo slunce, toho vyhání Tonda třepáním stanem a nepříjemnými zvuky. Snídáme v Novosedlích klasiku, šlapeme do Mikulova po rovinách, až na jedinou vyjímku, kde se vzal tu se vzal kopec jako kráva asi 100m do nebe a všichni zatlačíme (kola). Další klasika, tradiční selhání organizace, v pondělí je skutečně na hradech a zámcích zavřeno. Tento fakt prověřujeme každý rok. V zámeckém parku tedy odpočíváme u kašny a poté jedeme přes Pálavské vrchy na vysněnou Novomlýnskou přehradu za koupáním. Po stoupání se zastavujeme na oběd v obci Klentnice u zázračného stánku - hranolky s česnekem jako moučník a Jardova nezměrná chuť na Starobrno se nám navždy vryly do pamětí. Po siestě sjíždíme mezi panorámaty zřícenin hradů do obce Perná a Horních Hvězdonic. Jarda chytil po Starobrnu laškovnou náladu a po bravurní práci s neposlušnými řidítky ala Max Biaggi a ohleduplném výkřiku: "padáááám" se zřítil do šmelcu na okraji vozovky. Pád vykrývá loktem chráněným kůží, bohužel jeho vlastní, takže se ke slovu dostává i samozvaný lékař Michal alias Miloš alias Mengele. Naražený bok Jarda raději v obavě před dalším zákrokem zapírá. Dolními Věstonicemi projíždíme natěšení na přehradu Nové Mlýny, abychom zažili to veliké zklamání. Smrad a bahnitá voda, která asi zaujme rybáře, ale koupáníchtivé přehřáté oraganismy jednoznačně odkazuje na sprchu ve Strachotínském kempu. Holky se tedy sprchují a ostatní z povinnosti lezou do hnusné vody. Cit se raději než v nádrži myje způsobem válím na louce sudy v chcíplých rybách a nezbývá než použít šampon Adidas, díky němuž i on získává nové jméno AdidaCit. Ujíždíme od zapáchající vody do obce Ivaň, kde večeříme v restauraci a spíme konečně na fotbalovém hřišti.

Úterý 4.7. 2006 41,8km celkem 166,3km
Dlouhé vyspávání, obvyklá snídaně u místní sámošky. Dnešek je sice vyhlášen odpočinkovým, ale odpočívat na hnusném místě se nedá. Vracíme se tedy do Dolních Věstonic po druhé hrázi. Po prohlídce archeologické expozice a společné fotografii s místní (dřevěnou) Venuší nám nezbývá, než se v poledním vedru přesunovat dále. Ve vísce Nové Mlýny obědváme a po dlouhém odpočinku ve stínu míříme do Lednice. Tohle městečko vůbec není poplatné svému názvu - smažka jako prase, ale jsme rádi. Za poslední roky jsme si užívali více deštivého než slunečného putování. Po krátké poradě nejprve míříme k rybníku. Koupačka pod Apolónových chrámem je nejen očistná, ale i povznášející, doplněná vysokým uměleckým zážitkem z vystoupení aquabela. Spláchli jsme celou ošklivost nádrže Nové Mlýny a po vlastní večeři připravované na břehu rybníka při západu slunce valíme na fotbal do malého stánku. Italové nakopali Němcům prdel dvěma góly v prodloužení, ale mnoho z nás to nevidělo. Nepočítám Tondu, který zrovna čekal na piva, ale hromady odpadlíků polehaných nebo v sedě spících bez rozdílu věku. Únava dělá své. Po fotbale stavíme stany vedle autocampu na travnatém parkovišti.

Středa 5.7. 2006 14,2km celkem 180,5km
Probuzení do svátečního dne přináší dvě zjištění - 1. že parkoviště není určeno ke stanování (byli jsme jemně upozorněni) 2. že ve svátek se tady moc nepeče, ale zvládli jsme i tuto situaci dle hesla - změna je život - snídáme toustový chléb s máslem a borůvkovou marmeládou. Po snídani a nějakém vyřizování (myslím, že ohledně nebezpečného odpadu) skupina navštěvuje zámek s vyjímkou hlídače kol a Cita. Po návratu už celá skupina na kolech vyráží do zámeckého parku. Vystoupáme na Minaret ve stopách jezdce na koni (jak se tam ten chlap mohl dostat je nám záhadou - nebo kecaj), projíždíme mezi jezery, někteří nás zastupují ve střelbě lukem a kuší a nakonec se necháváme zlákat na představení s dravými ptáky. Opravdu vyjímečný zážitek, když nám sup kapucín nalétává 1 metr nad hlavou. Odpoledne příjemně ubíhá a naše žaludky vykřikují hlady. Ze zámecké zahrady tedy míříme rovnou do hospody. Navečer se opět vracíme k Mlýnskému rybníku, koupeme se a večer opět ve stánku fotbal, který dnes viděli úplně všichni snad i proto, že frantíci vyhráli v normální hrací době penaltou Zidana. Tentokrát jsme se na noc vrátili do areálu rybníku.

Čtvrtek 6.7. 2006 63km celkem 243,5km
Ráno nás nikdo (kromě Tondy) z postelí netahá, snídáme ve městě a pak lesní cestou navštěvujeme poslední Lednickou pamětihodnost Janův Hrad, abychom si přes poledne užili cestu ve stínu lužních lesů přes Břeclav do Pohanska. Zde navštěvujeme bunkr, kde Tomík svým imaginárním batohem málem způsobuje neštěstí, jaké nezažilo ani původní osazenstvo. Prudkým pohybem sundaná petrolejová lampa nezapálila Jardovu nohu jen proto, že nebyla zapálená. Dále se zastavujeme na oběd v Lanžhotu. Tentokrát siesta probíhá přímo v restauraci. Před námi je cesta k soutoku Moravy a Dyje, kde probíhá neplánovaná očista obuvi i nohou. Dál už se opravdu jet nedá. Obracíme a vydáváme se hraničářskou cestou do Valtic. Cestou ještě letos jediný Tondův rychloservis - Romanovo píchlé zadní kolo, asi v té vodě přejel ježka - potápěče. Cestou do Valtic spatřujeme velké množství hnízdících čápů. Ve valticích nejprve usedáme do restaurace čajovny, abychom se po půlhodinovém rovnání kol dozvěděli, že jim došlo pitomcům pivo. Přesunujeme se blíže fotbalovému hřišti, u stánku vaříme a postupnou konzumací ladíme formu na půlnoční spanilou jízdu městem do Jardou zařízené tělocvičny. Prý jsme řvali jako krávy a nějaký vůl do toho ještě pískal. Každý rok nás tato situace zaskakuje, obranná látka však dosud nebyla vynalezena.

Pátek 7.7. 2006 21km celkem 264,5km
Před školou proběhla snídaně (pro změnu byly i makovky, paštika a sýr). Následuje prohlídka Valtického zámku za stálého sténání: "aspoň kofolu!!!!" při klouzání po různých vzorech parket. Po prohlídce zámku nám před polednem nezbývá, než se vydat na cestu do Mikulova, abychom tak napravili pondělní zklamání ze zavřených zámeckých vrat. Cestou, tentokrát přes kopec Rajstna, kde se fotografujeme na rádoby kolonádě navštěvujeme sklípek v Úvalech. Po občerstvení se necháváme provést chladnými sklady vín a některá ochutnáváme. Dále pokračujeme sešupem do obce Sedlec, kde hodláme poobědvat. Blbec hospodský nám to rozmluvil: "Nemám pro vás v prázdné restauraci místo, čekám skupinu". Takže opět obědovečeře až v Mikulově, restauraci "Sport". Po obžérství si někteří jedinci jdou zaplavat na místní koupaliště, ostatní dokončují konzumaci a Roman konzultuje nocleh v okolí Milkulova s výčepním, který nás navádí k místnímu vápencovému lomu, který je naplňován pramenitou vodu rychlostí 3,5 litru za vteřinu. Je to sice do kopce, ale ten zážitek z večerního koupání je neopakovatelný, včetně setkání s velrybami. Zatloukání kolíků do vápencové krajiny je téměř nadlidský úkol, ze kterého se napravujeme až v hospůdce u paní "Chytré", která nám nastiňuje vlastní svéráznou verzi historie Dietrichsteinů v Mikulově.

Sobota 8.7. 2006 5,5km celkem 270km
Snídáme horalky, navštěvujeme na konci války vypálený, v padesátých letech obnovený, zámek Mikulov. Obdivujeme se velikosti obřího sudu a hlavně vinařskému umění místních lidí. Obědváme opět ve Sportu, Tonda s Tomášem odjíždějí vlakem do Znojma pro auta, zatímco ostatní se oddávají siestě a sílynavracejícímu koupání v lomu. Jedeme domů a těšíme se na další výpravy.!?